Téměř sto let byla úloha fasciálního systému v lidském těle opomíjena. Ve většině
anatomických učebnicích je fascie jen okrajově zmíněna a popsána jako svalový obal nebo
septum oddělující svalové skupiny. Toto tvrzení je pravdivé, ale zdaleka ne dostačující
a mnohdy ošizuje dnešní generaci terapeutů o jednu z nejdůležitějších komponent pohybu.
Učebnicové pojetí rozděluje svaly do skupin podle toho, co se stane přiblížením začátku
a konce či na základě jejich vztahu ke svalům ostatním. Takový pohled sice poskytuje solidní
základ k porozumění jejich samostatné funkce, ale nese s sebou jistou tendenci rozčleňovat
pohybový systém na menší a menší části, oddělit svaly od jejich skupin, kostí, fascií a dalších
pojivových struktur, čímž se vzdaluje od reálného způsobu, jakým tělo pracuje. Když se jeden
segment pohne, reaguje na to zbytek těla plynule jako celek. Zde přichází do popředí role fascie,
která jednotlivé komponenty spojuje do jednoho funkčního dynamického celku.
Fascie vyváří komplexní síť, která se dotýká každého systému lidského těla. Její bližší
porozumění může terapeutovi poskytnout cenné pojítko, při snaze dostat se ke zdroji problému
a rozšířit tak jeho holistický pohled na léčbu pacienta. Zaměření se na fascii, jako na další
komponentu pohybového systému, vedlo k rozvoji samostatných fyzioterapeutických odvětví
a dalo vzniknout zcela novým metodám léčby založených na fasciální manipulaci.
Fascie se stává z nepřerušeného listu tkáně, který se šíří od hlavy až k nohám, z vnějšího povrchu těla. Kromě vlastní funkce také spolupracuje s ostatními systémy těla, jako jsou oběhový systém, systém svalů, nervový systém apod. Fasciální tkáň je lepkavá substance podobná síťovině, která je připojená pod kůží a prostupuje prakticky celým tělem. Je úplně všude.
Má dvě funkce, odděluje i spojuje svaly, orgány, kosti a cévy. Můžeme je dál rozčlenit na dílčí oblasti: vazy (ligamenta), šlachy a kloubní pouzdra pohrudnice (pleura), perikard, epikard, endokard a mezihrudí (mediastinum)pobřišnice (peritoneum) a její vazy, vrstvy okruží a předstěr (mesenteria a omenta)mozkové a míšní pleny (meningy)obalové vrstvy svalů, nervů a cév vlastní fascie (povázky v těle velká vnější vrstva obalující tělo (tzv. lidský „neopren“).
Z mého pohledu je fascie ten nejpropracovanější systém těla. Fascie symbolizují život, oběh, imunitu, soudržnost, pohyb, utváření, stabilitu i komunikaci. Je vědecky dokázáno, že úplně prvními živými buňkami byly buňky fasciální. V podstatě se rodíme a jsme formováni a rozvíjeni z fascie. Tedy uvolnění fascií vede k relaxaci pojivových tkání, tudíž i samouzdravujícímu procesu těla a to do všech částí v těle.
